Proč jsme nešťastní, přestože máme vše?

Stereotypně si myslíme, že když nebudeme mít v životě „špatné“ chvíle, budeme šťastnější. Že až budeme mít víc peněz, až najdeme toho pravého partnera, až, až, až… že se nám bude dařit. Štěstí má ale mnohem méně společného s životními okolnostmi, než si možná myslíte. Například studie Illinoiské univerzity zjistila, že lidé, kteří vydělávají nejvíce (více než 10 milionů dolarů ročně), jsou jen o něco málo šťastnější než průměrní lidé, kteří pro ně pracují.

Hlavní podíl na tom, že se cítíme nešťastní, má naše myšlení. Lidé jsou tak neradi sami se svými myšlenkami, že raději dělají cokoli jiného, i když je to negativní činnost. To může být způsobeno tím, že si s námi naše mysl neustále hraje. Máme třeba tendenci si snadněji vybavovat špatné vzpomínky než ty dobré. Tím, že neustále přemýšlíme o tom, co bylo špatně a jak to napravit, máme možnost odhalit zdroje chyb nebo alternativní strategie, což v konečném důsledku vede k tomu, že chyby nebudeme opakovat a v budoucnu si možná povedeme lépe. Tento mechanismus je jistě skvělý, pokud jej umíme používat jen do určitého bodu a pak jej opustit. Což je ale někdy zatraceně těžké!

Podle některých studií je nespokojenost naším základním nastavením. Ačkoli tedy žijeme v nejbezpečnější, nejzdravější, nejvzdělanější a nejdemokratičtější době v dějinách, přesto nás určitá část lidské psychiky nutí neustále hledat únik před tím, co se v nás odehrává. Má to jednoduchý důvod, který vyjádřili výzkumníci pro Review of General Psychology: „Pokud by spokojenost a potěšení byly trvalé, mohlo by být málo motivující pokračovat v hledání dalších výhod nebo pokroků.“

Zajímavé, že? Když se zamyslíte nad svou motivací k cestě vpřed, jsou to vaše šťastné nebo nešťastné okamžiky? Směřujete k tomu, abyste se zlepšili, získali více, nebo abyste byli šťastnější? A víte, jaká je vaše cílová destinace? Upřímně řečeno, nevím, co by mělo být smyslem lidského života. Protože naše doba je plná příležitostí, už to není mít rodinu a zaopatřit svůj rod. Každý z nás má jiné potřeby, vize, jiné motivace. I když to zní úžasně, mít všechny tyto možnosti, často je to důvod, proč jsme tak nešťastní.

V poslední době často používám termín rozhodovací paralýza, což je psychologický jev, kdy se člověk nedokáže rozhodnout a vybrat si z více možností. Čím více možností má k dispozici, tím hůře se rozhoduje při výběru jedné z nich. Téměř každý den máme na výběr z mnoha možností. Počínaje oblečením, které si chceme obléknout, přes to, jakou příchuť jogurtu nebo značku si vybereme, až po důležitější rozhodnutí, jako je volba povolání nebo v poslední době tolik diskutovaná volba genderu.

No… to je všechno hezké. Ale co s tím můžu dělat, ptáte se?

Je důležité si uvědomit, že trable a těžké chvíle jsou prostě součástí lidského bytí. Nespokojenost je příčinou pokroku našeho druhu, a kdybychom ji nikdy nepocítili, byli bychom ve velké nevýhodě. Nespokojenost však není důvodem k tomu, abychom se vzdali úspěchu. Je to spíše důvod k tomu, abyste do svého života vnesli příležitosti, které přitáhnou spokojenost, například prostřednictvím častých a smysluplných vítězství.

1) Z pesimisty sluníčkářem

Pokud budeme za výchozí problém považovat myšlení, je důležité učit se, jak s ním zacházet. Jednou z prvních důležitých věcí je naučit se vnímat sám sebe jako toho, kdo řídí události ve vašem životě. Vždy bude existovat určité procento událostí, které nemůžete ovlivnit. Perspektiva však mění pravidla hry. Nic není nikdy černobílé, i když některé věci jsou prostě temnější než jiné. Snažte se zaměřit na světlejší stránky. Co si z dané situace můžete vzít, co můžete udělat, aby pro vás byla snesitelnější? Jsou určité události v životě, kdy potřebujete nějaký čas na to, abyste je zpracovali, abyste je pochopili a je naprosto v pořádku, cítit se mizerně. Ale v určitém okamžiku vám to přestane sloužit, a to je ten moment, kdy je třeba přehodnotit všechny skutečnosti a prostě se snažit být větší sluníčkář. Přímočaře řečeno, všechno záleží na vás, i když to tak někdy nevypadá. Svou budoucnost máte pod kontrolou, pokud se rozhodnete konat. I ten nejmenší krok mimo vaši současnou komfortní zónu vám může rozjasnit den.

2) Jsme sociální stvoření

Všichni máme dny, kdy si chceme přetáhnout peřinu přes hlavu a nechceme s nikým mluvit, což může být skvělá péče o sebe a v určitých chvílích je to jistě důležité. Jenže takhle se nedá žít věčně, a pokud se celý život schováváte pod peřinou, pravděpodobně si z toho života moc neodnesete, pokud nemáte ultra bohatý vnitřní život. Zkuste si naplánovat nějaké aktivity se svými blízkými nebo prostě vyrazte ven a zajděte na nějaký kurz, na jógu a buďte mezi lidmi. Nejen pro zábavu se říká, že lidé jsou společenské bytosti.

3) Už žádné až

Neztrácejte čas čekáním na něco. Místo toho se zaměřte na objevování štěstí právě teď, v přítomném okamžiku, protože vaši budoucnost vám nikdo nezaručí. Snažte se každý den soustředit na malé šťastné okamžiky. Možná se na vás někdo usmál, když jste nakupovali, možná se vám podařilo získat chvilku klidu u ranní kávy nebo vás právě potěšilo slunce, které vám svítilo do tváře. Vždycky se najde něco, za co můžete být vděční.

4) Minimalistické já

Existuje mnoho výzkumů, které ukazují, že materiální věci vás nečiní šťastnými. Když si zvyknete honit se za věcmi, budete pravděpodobně nešťastní, protože kromě zklamání, které zažijete, jakmile je získáte, zjistíte, že jste je získali na úkor skutečných věcí, které vás mohou udělat šťastnými, jako jsou přátelé, rodina a koníčky. Neznamená to, že bychom měli zahodit vše, co máme, ale zamyslet se nad tím, co náš život rozjasní na hlubší úrovni. Jak mi to slouží? Kým jsem byl, když jsem si tu věc koupil, a kým jsem teď? Jsem to stále já, kdo to chce, nebo je to někdo, kým jsem býval?

5) Wabi Sabi

Nedávno jsem četla o wabi sabi, což je prastará japonská životní filozofie, která nám může napomoci změnit směr a rozšířit naše obzory. Jedná se o koncept, který odkazuje na přijetí krásy věcí v jejich pomíjivosti a nedokonalosti. Vede nás k tomu, abychom neustále hledali krásu v nedokonalosti a přijímali tak přirozený koloběh života. Připomíná nám, že všechny věci, včetně nás samotných a života, jsou pomíjivé, neúplné a nedokonalé. Dokonalost je podle tohoto učení nemožná a pomíjivost je jedinou cestou.

Pokud se chcete o Wabi Sabi dozvědět více, vřele doporučuji knihu od Beth Kemptonové – Wabi Sabi.

A na závěr, pokud chcete být trochu šťastnější, stačí se podívat na to, co jste chtěli udělat, porovnat to s tím, co jste nakonec udělali, a oslavit své vítězství, když jste zůstali na správné cestě. A pokud ne, i to má své světlé stránky. 😉